Pampeliška lékařská (Taraxum officinale W.)(Smetanka lékařská)
Smetanka lékařská, lidově nazývaná pampeliška, patří mezi nejznámější byliny a často je neprávem označována za plevel.
Své jméno získala díky bílé mléčné tekutině, kterou při poranění roní jak listy a stvoly, tak kořeny.
Pampeliška je hojně rozšířena po celé severní polokouli a lidé využívají všech jejích vlastností po celá tisíciletí.
Smetanka lékařská je trvalka, řazená do čeledi složnokvětých. (podle Janča-Zentrych: čekankovitých) Z vřetenovitého kořene vyrůstá přízemní růžice kracovitých listů. Bezlisté stvoly nesou vždy jediný složený úbor žlutého květu. Plodem je ochmýřená nažka a soubor zralých nažek tvoří typický kulovitý tvar. Pampelišky kvetou převážně do června, na některých stanovištích i později.
Nejlépe prospívá v dobré hluboké zemi. Vytváří pak bohaté růžice listů se stvoly až 40 cm dlouhými. V takové půdě mohou její kořeny dosahovat až do hloubky 1 m a rozrušovat tvrdé podloží. Pampeliška ale dokáže růst i s velmi nízkými nároky, dokonce i v dlážděném městském terénu. Vyhýbá se však mokrým loukám a jiným vlhkým plochám.
V medicíně i lidovém léčitelství se používá celá rostlina. Kořeny se dobývají v březnu a pak na podzim, kdy jsou plné síly. Nať se sklízí od jara a může se začít již před rozkvětem. Pro své léčivé účinky se pampeliška i pěstuje a zejména ve Francii je používána jako salátová rostlina.
Kořen smetanky obsahuje hořčinu lactopicrin a také hořčiny, které jsou pro ni specifické ( taraxacin, taraxacerin), dále triterpeny, steroly, organické kyseliny, kumariny, kaučuk a silice. Z minerálních látek je nejvíce zastoupen draslík a měď, z vitamínů pak nejvíce vitamín C a vitamín A, který je jen v mladých srdíčkách.
Listy a květy obsahují podobné látky, navíc flavonoidy a kyselinu křemičitou. Kořen pampelišky má také vysoký obsah inulinu, na podzim až 40%.
Droga není toxická. Snad jen při vysokém předávkování může dojít ke zvracení. Kojící matky by však měly vědět, že hořčiny z pampelišek přecházejí do mateřského mléka.
Smetanka lékařská patří mezi byliny, které mají ve všech zemích svého výskytu široké uplatnění.
Využívá se její antibiotické působení, ale hlavním přínosem je, díky vysokému obsahu hořkých látek, tříslovin, minerálů a vitamínů, podpora trávení a celkové látkové výměny.
Droga působí značně močopudně (draslík), čehož lze využít při poruchách ledvin a močových cest. Pomáhá při jaterních, žlučníkových, žaludečních a střevních potížích, protože stimuluje činnost žláz a svalstva zažívacího traktu. Brání také tvorbě žlučových a ledvinových kamenů a pomáhá při vyhánění a částečném rozpouštění již vzniklých drobných kamínků
Smetanka je také výrazné antirevmatikum. Pomáhá vyplavovat usazené jedovaté látky při revmatických onemocněních a účinek je možné ještě zvýšit přikládáním obkladů s výluhem z jejích listů a kořene.
V lidovém léčitelství existuje množství zajímavých předpisů na použití smetanky lékařské a proto uvádím jen jejich výběr.
Pampeliškový likér ke snížení váhy (Janča-Zentrych)
150g sušeného drceného kořene dáme do lahve a zalijeme silným čistým alkoholem, např. žitnou. Dva týdny necháme uzavřené vyluhovat při občasném protřepání. Pak přecedíme, kořen vymačkáme a tekutinu přefiltrujeme. Užívá se půl likerové sklenky před obědem a večeří.
Čaj proti revma (Digest rederst)
2 čajové lžičky sušené grogy (kořen i list) přelít ¼ l studené vody, 5 min. vařit a pak 10 min. louhovat. Pije se ráno a večer.
Čaj pro zlepšení trávení a celkové posílení organismu (páter Ferda)
6 květů na ½ l vody, 7 min.vařit, vychladit a pít vždy po jídle.
Odvar ke zlepšení pleti a pokožky (Janča-Zentrych, M.Treben)
Hrst čerstvých květů, 1/2l vody, 15 min. pomalu na mírném ohni vařit, nepřikryté krátce vylouhovat. Přecezený a chladný používat na obklady na vyrážky, lišeje, svědění nebo jako pleťová maska
Čistící čaj – čistič krve, povzbuzení jater, žlučníku (M.Treben)
1 vrchovatá lžička kořene (sušený i čertvý) se dá na noc do 1/4l studené vody. Ráno zahřát do varu, scedit a vypít pomalu po douškách ½ hod. před a po jídle.
Nejjednodušší je však využít smetanku čerstvou. Žvýkání syrových stvolů (v průběhu dne 6-10 kusů) pomáhá proti cukrovce a chronickému zánětu jater. Přidáváním čerstvé mladé pampeliškové natě do polévek a zeleninových salátů přidáváte další potřebné minerály, vitamíny a léčivé látky. Rozdrcené listy přiložené jako pleťová maska odstraňují v kožních pórech zanesené nečistoty. Čerstvá neředěná šťáva bezpečně odstraňuje, podobně jako vlaštovičník, nepříjemné bradavice.
Pampeliška se může kromě svých léčivých účinků pochlubit i řadou dalších vlastností, které mohou být lidem k užitku, pokud se o nich dovědí.
Pražené kořeny pampelišky se již dlouho používají jako náhražka kávy a chutnají podobně jako čekanka (cikorka). Nápoj z pražených kořenů udržuje střeva ve zdravém stavu a podobně jako smetankový čaj má stimulační efekt na celý organismus.
Pampelišky v zahradě jsou často považovány za obtížný plevel. Málokdo však ví, že zem kolem pampelišek přitahuje žížaly a tím pádem se v jejich okolí vytváří více přírodního humusu.
Zbavit se pampelišky v záhoně nebude složité, když počkáte na časné jaro. Po rozmrznutí půdy lze několik dnů pampelišky lehce ze země vytáhnout, protože mají po zimě vysílené scvrklé kořeny.
Pampelišky v udržovaném trávníku vám mohou vadit, ale travám nekonkurují. Jejich dlouhé kořeny totiž čerpají živiny z hloubky. Naopak, prorážejí zatvrdlou nepropustnou zem, vynášejí blíž k povrchu minerální látky, zejména vápník, a napravují, co zem ztratila vyluhováním.
Pampelišky uvolňují etylén, který ovlivňuje vitalitu okolních rostlin. Způsobuje, že tyto rostliny kvetou a plodí dřív. Toho lze využít tak, že pokud vložíte do papírového sáčku nedozrálé ovoce spolu s květy a listy pampelišky, dozrání ovoce se urychlí.
Naši předkové žili úzce s přírodou a tak vypozorovali, že pampeliška je dobrým barometrem. Pokud chmýří odkvetlých pampelišek odlétá, i když je naprosté bezvětří, znamená to, že se blíží déšť.
A skvělá pampeliška vám radou pomůže i v lásce. Kdo třikrát foukne do odkvetlé pampelišky a přesto nějaké chmýříčko zůstane, ten si může být jistý, že jeho milovaný/á si na něho myslí.
Autor: JUDr. Zuzana Štěrbová, 2015